Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 3
DNES: 240
TÝDEN: 1884
CELKEM: 200341

Datum a čas

Dnes je neděle, 16. 12. 2018, 20:22:37

Obsah

Z historie sboru

 

     Významnou úlohu hrály v minulosti  v každé vesnici  různé dobrovolné spolky a organizace. Nejinak tomu bylo i v Šebetově. Nejstarším z nich byl  Spolek dobrovolných hasičů, který byl v obci založen v roce 1895, i když  organizovaná hasičská jednotka, která však ještě nebyla vybavena dostatečnou protipožární technikou, existovala v Šebetově již v roce 1877. Došlo k tomu na základě zemského zákona z 5. dubna 1873, který ukládal, aby každá obec zřídila vlastní hasičský sbor. I když v Šebetově bylo pro tuto věc dostatek zapálených mladých mužů, všechny jejich snahy ztroskotávaly na zoufalém nedostatku financí, protože založení takového sboru předpokládalo také zakoupení nové stříkačky a dostatečného množství výzbroje a výstroje pro celou jednotku, na což však obec neměla peníze. A tak v roce 1877 vznikla alespoň organizovaná hasičská jednotka, která k likvidování požárů používala trhacích háků, seker a žebříků, na stříkání vodu ze džberů, puten, stříkačů, sudů a hliněných nádob.

     Bezprostředním podnětem k založení hasičského sboru v obci  se pak staly dva velké požáry z roku 1894 v sousedních Knínicích a Vážanech. Iniciativy se ujal tehdejší starosta Tomáš Valenta, který po poradě s několika váženými členy obce nechal v květnu 1895 svolat všechny šebetovské občany a vysvětlil jim důležitost a potřebu založení hasičského sboru v obci. Do jeho řad se okamžitě přihlásilo 32 místních občanů, kteří se také stali zakládajícími členy spolku. Byli to: Josef Kavan, Cyril Říha, Alois Pospíšil, František Špidla, Antonín Lerhouz, František Čech, Josef Valenta z čp. 42, Josef  Kolář, František Roupa, František Matoušek, Vincenc Trávníček, František Kavan, František Dračka, Alois Dosedla, František Horák, František Lujka, Tomáš Valenta, Jan Sedlář, Josef Kavan, Antonín Procházka, Josef Valenta z čp. 5, Eduard Hrazdíra, Vincenc Sklenář, František Monhort, Jan Bílek, Rudolf Dosedla, Josef Matoušek, Josef Říha, František Valenta, Jan Machát, Tomáš Veselý a František Jurník. Prvním předsedou spolku byl zvolen Josef Kavan, po jeho smrti byl postaven do čela šebetovských hasičů v roce 1899 Cyril Říha, který je vedl plných 20 let. Když pak v roce 1919 zemřel, nahradil ho v uvedené funkci Tomáš Valenta. Prvním cvičitelem sboru se stal řídící učitel František Jurník, v roce 1909 Antonín Cupal. Prvním náčelníkem jednotky byl Antonín Lerhouz, kterého v roce 1897 vystřídal Alois Pospíšil. Dalšími předválečnými náčelníky byli: Josef Valenta (1904 – 1905), Josef Kavan (1905 – 1910), Alois Dosedla (1910 – 1911) a Josef Mrva, který byl v roce 1924 zvolen i župním náčelníkem. Z prvního období založení sboru se nám dochovaly i některé, dnes již neexistující funkce. Z hasičské kroniky se dozvídáme, že prvním náčelníkem byl Alois Pospíšil, druhým náčelníkem Eduard Hrazdíra, stříkačníky byli Josef Valenta, Vincenc Sklenář, Josef Kolář a František Monhort, lezci byli František Horák, Rudolf Dosedla a František Horák, funkce bouračů obstarávali Vincenc Trávníček a František Kavan, bořičů Josef Rosenberg a František Lujka.

     Za oficiální rok zrodu sboru je považován, jak již bylo uvedeno, rok 1895, kdy byly 5. června 1895 schváleny stanovy spolku obecním výborem a poté 3. července 1895 potvrzeny pod čj. 22 864 ve smyslu paragrafu 9 říšského zákona ze dne 15. listopadu  č. 134 císařským královským místodržícím v Brně. Dva dny nato obdržel spolek také čtyřkolovou ruční stříkačku taženou koňmi, která byla ještě téhož dne hasičským sborem za veliké účasti  přihlížejících občanů také vyzkoušena. Jako zajímavost lze uvést, že v okolních obcích měla první ruční stříkačku taženou koňmi obec Vanovice, a to již od roku 1849, tedy o 13 let dříve, než zde byl založen hasičský sbor. Ještě neměla savice a voda se do ní musela nalévat. Stříkačku se savicemi si pořídily Vanovice až v roce 1882.

     Současně se stříkačkou, která byla používána až do května 1941, kdy šebetovští hasiči zakoupili první dvoukolou motorovou stříkačku typu HVD – 40/39 se čtyřválcovým benzinovým čtyřtaktním motorem, obdrželi ještě 8 metrů savic, 80 metrů hadic, 2 žebře, l hák, 4 provazy, 12 seker, 32 uniforem a stejný počet ochranných přilbic. Vybavení stálo obec 2 756 korun. Uvedené výdaje se však v následujících letech mnohokráte vrátily, protože jak se dovídáme z šebetovské hasičské kroniky, v prvním čtyřicetiletí trvání sboru zasahovali šebetovští hasiči 9 x přímo při požáru v obci a 32 x pomáhali při hašení požárů v okolních vesnicích. Mimo to 6 x vyjížděli k požáru bez zásahu. V tomto  období měli 190 cvičení se stříkačkou, 29 cvičení signálových a 17 cvičení pochodových. Schůze se za toto období konaly 252 krát .

     Negativně se zapsala do historie sboru 1. světová válka, která způsobila, že 24 mužů muselo odejít do rakousko-uherských zákopů. Z nich dva Emanuel Sedlář a Alois Roupa, se již nikdy nevrátili zpět do svých domovů. Uvedená situace způsobila, že v té době byly některé funkce vykonávány i ženami. Např. funkci jednatele a pokladníka vykonávala v této smutné a pro náš národ tak tragické době Božena Bílková. Prvním poválečným předsedou sboru se stal již v úvodu zmiňovaný Cyril Říha (zemřel v roce 1919), po jehož smrti byl v roce 1920 zvolen do čela šebetovských hasičů Tomáš Valenta, náčelníkem byl Josef Mrva. V roce 1928 získala jednotka pro svou činnost novou hasičskou zbrojnici, která byla využívána až do roku 1990.

     V roce 1935, kdy si Šebetovští připomínali 40. výročí svého trvání, se konal v obci župní hasičský slet, při kterém byly  obyvatelům předváděny ukázky z hasičské pohotovosti. Slibně se rozvíjející činnost  hasičů narušila v roce 1939 okupace Československa a po ní následující šest let trvající další světová válka. V roce 1940 vzrušil občany požár kůlny u Monhortů, což mělo za následek, že se hasiči rozhodli v roce 1941 pro zakoupení nové stříkačky. Byla to již uvedená dvoukolá motorová stříkačka typu HVD 40/39 se čtyřválcovým benzínovým čtyřtaktním motorem. Stříkačku vyrobilo Hasičské výrobní družstvo Čechy pod Kosířem.

     Činnost šebetovských hasičů se úspěšně rozvíjela i po skončení války a změně politického klimatu v roce 1948 v tehdejším Československu.  Zasahovali nejen při několika velkých požárech druhé poloviny dvacátého století, jako byl  např. 2. června 1951 požár dvou domků v Kapouňatech, jemuž padly za oběť  usedlosti Aloise Dosedly a Aloise Geršla, a v roce 1959 požár kůlny Josefa Valenty na čp. 40, ale také při živelných pohromách a neštěstích, o nichž nás v hojné míře opět informuje šebetovská hasičská kronika.  Z ní se např. dovídáme, že 2.  července 1957 uhodil při bouři blesk do novostavby Ludvíka Hartla, což způsobilo požár střechy. 11. června 1963 pomáhali hasiči zachránit při veliké bouři spojené s průtrží mračen majetek u Stanků a Kubínů  na návsi, kde byly zatopeny domy, stejně jako usedlosti Františka Kopala, Josefa Hrdého  a pana Krkavce na Zábraní. Mimo to zasahovali i při řadě požárů v okolních lesích a vesnicích.

     Od poloviny 70. let se začalo ukazovat, že stávající hasičská zbrojnice stále více a více přestává sloužit svému účelu a stále naléhavěji se ukazuje potřeba postavení zbrojnice úplně nové. Neustálou překážkou v realizaci tohoto záměru však byl nedostatek financí. V polovině 80. let minulého století se budova ocitla v havarijním stavu a bylo jasné, že uvedený záměr již nebude možné více odkládat. Proto bylo v roce 1986 zadáno brněnskému architektovi Ing. Luboši Mayerovi vypracování studie nové zbrojnice, a po  jejím schválení mu bylo zadáno i vypracování nového projektu, ke kterému si přibral Ing. Tomka. Urychlení stavby umožnila listopadová revoluce  v roce  1989, kdy došlo k převratným změnám v naší společnosti, díky nimž mohla být na jaře 1990 výstavba nové zbrojnice skutečně zahájena. Bylo to již opravdu v hodině dvanácté,  protože jak se opět dovídáme z hasičské kroniky, ve staré zbrojnici spadlo schodiště a z horní strany budovy vytlačil břeh obvodovou zeď do garáže o více než 50 cm, takže ta hrozila sesutím.

     Výstavbě nové zbrojnice předcházela likvidace staré. Bourání staré budovy bylo provedeno v režii Obecního úřadu převážně příslušníky hasičského sboru. Stroje poskytlo JZD Knínice. V první etapě výstavby, která spočívala v založení a přípravě staveniště, dozíral na stavbu Ladislav Janek, v druhé etapě, která byla zahájena l. září 1990, převzali iniciativu podnikatelé Ladislav Janek a Jan Rosenberg, kteří zaměstnali na stavbě partu místních občanů. Během osmi měsíců byla hrubá stavba pod střechou. Na jaře 1991 pokračovala ve třetí etapě se všemi zbývajícími pracemi, jako byla výstavba příček, podlah, oken, dveří, vnitřních a venkovních omítek apod., stavební četa zemědělského družstva z Knínic.  11. srpna 1993 mohla být stavba zkolaudována. Slavnostní otevření zbrojnice se konalo v neděli 29. srpna 1993. Náklady na stavbu si vyžádaly částku 1 454 825 Kč. V roce 1995 byl celý objekt ještě plynofikován.

 


Brozura

Při příležitosti 100 let od založení dobrovolného hasičského sboru v Šebetově, byla v roce 1995 vydána publikace mapující historii a minulost spolku.

 

Toto skromné dílo je zde k přečtení.